Rok se s rokem minul, a po operacei se mi žilo celkem obstojně. Dostala jsem se na školu - FSS a zároveň jsem zkusila Práva - ano, placené studium, ale nikdo nemůže ani kváknout o tom, že by to bylo méně těžké. Naopak... doufám, že ty peníze, které do mého studia naši vrazili, jim někdy splatím.
Dalším rokem jsem zanechala studia na FSS a dále se věnovala jen právům, což i tak bylo (a stále je) docela náročné studium. To bych ale nebyla já, kdyby se mi znova neobjevily nějaké další "stavy"...
Léto 2016 ... bylo teplo, víkend... najednou totální stav, kdy mi vypověděla službu půlka těla... prostě uchopit věc rukou nebo dojít si pro jídlo... nemožné. Podlamovala se mi noha, ruka byla absolutně nemožná a nereagovala.
Toto se opakovalo ještě asi jednou do měsíce. To mě i rodiče vyděsilo. Začali jsme hledat příčinu - logicky nás prvně napadla páteř (mám ji 6x operovanou a u ní mám titanové tyče) ... to se ale nepotvrdilo, v FN v Bohunicích mi udělali rentgen, vyšetřili mě, ale tyče se nijak nepohnuly, vše bylo jak má. Další krok - neurologie, jestli je vše ok po této stránce... ani to se nepotvrdilo ... vše je ok.
Poslední krok? Kontrola v IKEM...kde jsme se o těchto stavech zmínili při kontrole...
A pak to začalo.... Ihned hospitalizace, vyšetření, zjišťování a měření tlaku, několikrát denně EKG. Podezření na malé srdeční mrtvice, podezření na další ucpanou tepnu, možná i ucpané krkavice.
Nejvíc se mi vrylo do paměti vyšetření sondou přes jícen, aby zjistili zda mám v pořádku srdce. Ne, opravdu není příjemné. To, když vám sondu rvou krkem, vy musíte polykat, i když jste napůl oblblí léky. ... a pak jen slyšíte jak diktuje doktorka, co vidí. Levá, pravá komora, srdeční sval... Pak už jsem spíše spala. Ale zákrok to nebyl nejpříjemnější a spala jsem pak celé odpoledne. Ale vyšetření se ukázalo jako negativní a malá srdeční příhoda to tedy nakonec nemohla být.
Dalším vyšetřením byla sonografie krkavic... to se ukázalo jako normální a tedy se dále nepotvrdilo nic.
Poslední jsem podstoupila CT hlavy a krku. Nebylo by to až tak nepříjemné, kdyby Vám nepouštěli žilou kontrastní látku, ale moje žíly jsou prostě křehké a tak mi pár chvil po provedení CT žíla prostě prdla .... to jsem zařvala jak tur a pěkně si zanadávala. :))
CT ale ukázalo, že fibromuskulární dysplazie je u mně přítomna i v mozku ... A aby toho nebylo málo, že mám i anomálně uspořádáné cévy a cévky v mozku a jednu hlavní cévu nemám vůbec.
Víte, člověk si za svůj život může říct xkrát... Proč já? Proč zrovna já? Ale není to nic, když si po 13 operacích - bubínky, skolioza, zpřístupňování ucpaných cév, a nakonec operace, která Vám zachrání život řeknete to jako fakt? Tohle jako nestačilo, a musím si to užít ještě takhle?!
Člověk si řekne, není to rakovina, není to tak zlé. Není to nádor, dá se to nějak léčit. Probůh vždyť mám jen místo nějakých 3 prášků 6. To je přece v pohodě. Ale pak následně zjišťuje, že je problém cestovat letadlem, že je na tuhle nemoc nepojistitelný, že se může kdykoliv něco stát (ano jsem pod práškama, ale?...). Že se nemůžu potápět do velkých hloubek, že si neskočím bungeejumping, že prostě jakýkoliv tlak, který by působil na můj mozek jinak než je normální je špatně.
Nejvíc mi asi vadí to cestování letadlem. Do SAE se už asi nepodívám, stejně tak New York City a nebo Brazílie. Je to takové to, když člověk ochutná Mojito a pak mu nabízejí vodu. Takové to, když jednou jsi ochutnal to lepší, ale teď to nemůžeš mít.
Pěkně mě to štve .. tolikrát jsem si položila otázku, kurňa, proč já? Proč se ty zdravotní potíže nedaly nějak rozložit na více lidí? Proč je někdo totálně zdravý a řeší kraviny, jako že si nemůže vybrat kam na dovču pojede? Víte, co bych za takovýhle věci dala? Ale pak si uvědomím, že můžu žít. Že sice nevím, dokdy na tomhle světě budu, ale můžu žít. V životě jsem musela xkrát překonat sama sebe, svoje zdraví. Moje tělo a můj mozek donutil tu mou skořápku se znova a znova po všech těch operacích nadechnout a dál fungovat.
Tak tu asi z nějakýho důvodu jsem pořád.
Tak dokud tu budu - tak teda pořádně.
Žádné komentáře:
Okomentovat